pátek 28. června 2013

29 kilometrů aneb křest bráchovy devětadvacítky

Dneska začaly děckám velké prázdniny a brácha měl slíbeno, že za zlepšení známek dostane 29" jednokolku. Začal se tedy lépe učit a do toho přišel Zbyněk s tím, že prodává jeho jednokolku. Skvělá příležitost. Všechno se ošéfovalo a David se dneska pořádně projel.
Dopoledne jsme společně s naší unipartou strávili stavbou miniaturní trialové dráhy, kde budem zítra v rámci dětského dne představovat jednokolky širší veřejnosti. Máme nachystané i závody ve třech disciplínách :)
Odpoledne jsme pak trať zkoušeli a vylepšovali. Po skončení tréninku jsme se s Davidem vypravili na ten pravý křest.
Původně to měl být jen kousek, ale nakonec se z toho vyklubalo téměř třicet kilometrů. Začátek byl slibný. Jeli jsme převážně po polňačkách. Sem tam byla nějaká ta kaluž, ale žádný extrém. Tedy, zatím. Po šesti kilometrech jsme totiž narazili na nepěknou cestu plnou bláta a kaluží a museli proto jít chvíli pěšky.






Následoval krátký úsek po asfaltu. Sem tam kopeček. Když jsme pak zase najeli na polňačku, hodil brácha kvalitní tlamu přímo do bláta :) Vlastně... během cesty jich bylo trošku víc.
Asi na osmnáctém kilometru jsme míjeli naši základku (po dlouhé době jsem ji zase viděl, pořád stejná) a následoval nájezd na asfaltovou cyklostezku vedoucí téměř až domů.
Únava už byla u Davida znát a občas jsme zastavovali nebo šli pěšky.
Ke konci už byla cesta tak zarostlá a Davidovy nohy tak slabé, že jsme už šli jen pěšky a já jsem se tahal s oběma jednokolkama.
V posledním kilometru už to vypadalo jako pochod smrti, ale brácha pak statečně nasedl a dojel až k našim branám.

No, asi jsem mu naložil moc, ale zvládl to. A to je hlavní. Je jen otázkou času, kdy pokoří 100 km :)


pondělí 24. června 2013

Experiment

Abych tu pořád nepsal jen já, rozhodl jsem se tak trošku zapojit vás - těch pár lidiček, co sem chodíte. Chci, abyste rozhodli, jakou metu mám překonat. Je to jednoduché. Přidal jsem sem anketu, kde prosím vyberte jednu z možností. Jelikož mám své tělo rád, nastavil jsem limit, resp. vám ponechal jen pár možností.
Vybírejte jak je libo. Pro skeptiky a pesimisty mám takovou lahůdku. Po skončení hlasování se pokusím (asi ale ne hned) danou metu překonat. A tady je ta lahůdka - pokud se mi ji letos nepodaří překonat, ruším celou tuhle akci kolem republiky. Tudíž já mám motivaci k tréninku a vy, pochybovači, máte motivaci k hlasování, páč máte možnost mě prověřit, případně se mě a mé výpravy dokonce zbavit ;-)
Přijde mi to celkem zajímavé a jsem zvědav, jak mě kdo má rád a jak mi bude dávat do těla. Tím ale neříkám nic o tom, abyste mě šetřili. Miluji tyhle a jim podobné výzvy a o to zajímavější to bude, když mi to vymyslí někdo jiný.
Jelikož se mnou asi nikdo nepojede, nebude pravděpodobně natáčené video tak hezké jako v případě 85 kilometrů. Točit ale budu. Na to vemte jed!

Hlasování končí 9.7. ve 23:59, tedy za 15 dní.

sobota 22. června 2013

Zůstal jsem na to sám...

Stejně to už asi všichni zasvěcení vědí, ale bylo by dobré to vyhlásit oficiálně. Ufff, tak tedy s chutí do toho. 
Oficiálně oznamuji, že jsem přišel o parťáka. Hodil totiž flintu do žita a je mi jedno z jakého důvodu. Nebudu nikoho do ničeho nutit. Samozřejmě mě to tak trošku mrzí, neboť jet ve dvou nebo více lidech je vždycky příjemnější, nežli jet sám. 
Proto pevně věřím, že se na cestu vypravím alespoň já a že se během příprav nic nepokazí. Byla by škoda skončit dřív, než by to vůbec začalo. Během cesty ať se děje co chce. S tím už si budu muset nějak poradit a alespoň mě nebude mrzet, když bych to případně vzdal cestou, páč pak můžu říkat, že jsem to zkusil.
Je totiž lepší se o danou věc alespoň pokusit, než ustavičně říkat "někdy, možná, jednou, až budu mít tohle a až budu mít támhleto". Znám pár lidí co tohle říkají. A nechci být jako oni. Nebudu čekat, až JEDNOU něco. Vybral jsem termín a buď to klapne a bude to ta největší a nejbláznivější věc, kterou jsem doposud v tomto životě podnikl, nebo to nevyjde. Ale svět se nezboří. To mi věřte :)
Mám mnohem ambicióznější sny. A nejen s jednokolkou. To bych ale musel založit spoustu dalších blogů. Tohle je řekněme takový začátek. Možná si říkáte, že už mi doopravdy hráblo. Možná máte pravdu, možná ne. Jedno je ale jisté. Nechci sedět doma na zadku a říkat jak je to tady všechno na hovno, tak jak to dělá většina lidí. Všichni totiž pořád jen něco říkají, ale nic pro to neudělají. Přitom stačí tak málo. Totiž i ta sebevětší cesta začíná prvním krokem. Prvním krůčkem... A cestu zvládne ten kdo jde.
Já už jsem pár prvních krůčků udělal.
Co vy?




čtvrtek 20. června 2013

Ultimate wheel - 4. den - bod zlomu

Dovoluji si říct, že dnes k tomu došlo. Dnes došlo k takzvanému bodu zlomu. Pořád nic a nic a najednou to přišlo. Pravda, kroutím se na tom jak nějakej had, ale jedu. Jedu! Zároveň se mi ale dnes povedla taky první luxusní tlama. Bohužel se mi ji nepodařilo natočit. Ale nějakou chvíli jsem se válel na dlažbě a přemýšlel, zda tu věc mám dát do šrotu, nebo jestli ji nemám rozřezat vlastnoručně.
Samozřejmě bylo zase nesnesitelné vedro jako předešlé dny. Proto jsem si vzal čtyřlitrovku vody. A za hodinu a půl jsem ji skoro celou vypil :) teda trochu jsem na sebe vylil, ale zbytek jsem lil do sebe.
I přes vypůjčené chrániče "jízda" bolí jako čert a tudíž nevydržím trénovat dlouho. Ony totiž ty chrániče nechrání tam kde by měly a když je otočím, tak zase brzdí kolo a já se ani nerozjedu... Jen kotníky zůstávají chráněny.  Jediný důvod proč ty chrániče nosím.
Kupodivu mě velice baví dívat se na záběry, kde trpím. Jsem totiž odjakživa potvora škodolibá :D

OKDAZ NA VIDEO

středa 19. června 2013

Ultimate wheel - 3. den

Další videjko z trápení mé osoby... Tentokrát jsem si vypůjčil chrániče takže už to tolik nebolelo :)

ODKAZ NA VIDEO

úterý 18. června 2013

Ultimate wheel - 2. den

Kraťounké video o ještě kratším postupu ve zvládání ultimatu. Jen bych chtěl dodat, že to vedro bylo fakt hnusný...

ODKAZ NA VIDEO

pondělí 17. června 2013

Nakazili jsme se gramařinou ;)

Asi jsme už totálně zmagořili, páč i jedno kolo, rám a kliky jsou pro nás zbytečně moc :D
Zavítali jsme do světa možných i nemožných věcí. Spíš jen těch nemožných...


Vezmu to od toho staršího, tedy Impossible wheelu (česky nemožné kolo). Svému názvu dělá tahle mašinka opravdovou čest, páč ve srovnání s jednokolkou je tohleto absolutní psycho. Tahle je podomácku udělaná, asi 30 let stará (až na ty Lka) a váží takový dobrý tři kila :)
Má skvělou setrvačnost, ale vylézt na ni a následně se na ní udržet, to už je tak trochu jiné kafe. Zbyňa po asi tříhodinovém tréninku zvládá něco kolem pěti metrů. Já po -+ hodině sotva půl metru. Ač to tak nevypadá, dá se na tom dělat spousta ptákovin, mimo jiné i skákat (na tomhle vzhledem k váze asi moc ne). Holt čas ukáže...

Impossible wheel model 1980 :)



Druhá šílenost se jmenuje Ultimate wheel. Jednokolka bez rámu. Opravdu jsem nečekal, že to bude tak těžké. Myslím z dovednostního hlediska. Samotný stroj je totiž tak lehounký, že při dopadu pneumatikou na zem funguje jako basketbalák :)
Po cca dvou hodinách se mi povedlo udělat asi čtvrt otáčky. Nasedání je relativně v klidu, ale rozjet se je opravdu za trest. Navíc to celkem solidně řeže do lýtek, takže okamžitě objednávám chrániče. Je to ale sranda a člověku to nedá stejně, jako ze začátku jednokolka. Prostě nový svět v novém světě.

Ultimate wheel model 2013


Na naše první "krůčky" na nových mašinách se můžete mrknout na TOMTO krátkém videu.





Lidi si tu už pomalu zvykli na jednokolky, ale teď si zase ťukají na čelo a říkají, že už nevíme coby. Možná to má něco do sebe, ale každopádně je to sranda :)

sobota 15. června 2013

Trial arena - Festival rekordů Pelhřimov 2013

Jelikož jsme tu u nás v Křídlůvkách všichni ve světě jednokolek zelenáči, byli jsme zvědaví, jak to bude vypadat na Trial areně konané 7.-8.6. v rámci Festivalu rekordů v Pelhřimově. Samozřejmě jsme tam nemohli chybět. Dovolil jsem si tedy sesmolit nějaké ty postřehy...

Pátek

Vezmu to hezky od začátku. Rozhodli jsme se pro dopravu vlakem. Vlastně, nic jiného nám nezbylo... Jelikož k nám ještě nenatáhli koleje, museli jsme jet do Znojma BUSem. Čekali jsme, že nepojede moc lidí, ale jak už to tak bývá, neměli jsme pravdu. Jeli jsme v plném autobusu a ještě k tomu se třemi kočáry. Řidič z toho asi neměl moc velkou radost, ale vzal nás.

Na nádraží na nás všichni vejrali, jako bychom byli z jiné galaxie

Ve Znojmě nás čekal přestup do vlaku. Ehm... tady bych to trošku změnil. Slůvko vlak totiž vyjadřuje lokomotivu a za ní vagóny. Ale náš případ byl poněkud jiný. Na zdejších regionálních tratích jezdí opravdu pramálo lidí takže jsem byl přesvědčen, že to tak bude i cestou ze Znojma. A ejhle, nebylo! Jeli jsme asi se 40ti lidmi v mašince na obrázku. Ale byla sranda :) Cestou jsme si dávali hezky do nosu. Zbyněk vytáhl buchtu a jeho veganské obložené rohlíky. "Na, vem si! Mám jich ještě dost." A tak jsem si bral. Zásoby proviantu se ztenčovaly, ale o to víc zase rostla týmová morálka.


V tomto vozítku jsme hráli s ostatními lidmi Tetris

Tlačíme banánovou buchtu :)

V Okříškách nás čekal další přestup. Tentokrát už do rychlíku. Ale měli jsme trochu času a tak jsme sedli do hospůdky na dráze a dělali klasický výklad o jednokolkách zdejším domorodcům. Ve vlaku pak měl Zbyněk problém s jeho režijkou. Průvodčímu totiž pořád v té jeho chytré mašince skákal nápis "Neoprávněné užití karty". Nakonec to ale nějak vyřešil na ústředně a vše bylo OK.
V Horní Cerekvi jsme vystoupili a vydali se po vlastní ose na 15tikilometrovou cestu do Pelhřimova. Měli jsme na zádech celkem solidní nálož, ale oproti plánované výpravě pořád málo. Občas přišel nějaký ten kopeček, ale nic hrozného. Ke konci jsme si sjeli naše první serpentiny.
Po příjezdu na okraj města na nás každý civěl jako všude jinde. Až jsme si chvíli mysleli, že jsme asi někde jinde. Tady přece jednokolkaře musí znát, ne?! Za chvíli na nás čekalo další překvápko. Jelikož bylo centrum ve směru rychlostní silnice, jeli jsme podél ní po chodníku. No a co jsme dostali? Pokutu! Chvíli jsme se snažili bránit, že zákon jednokolky nezná, ale bylo to marné. Policista nám každému nakonec naúčtoval jen stovku a poradil jinou cestu na náměstí. Věru krásné přivítání.
Po příjezdu na náměstí jsme začali hledat "naše" lidi. Byli hned na kraji a stavěli trialovou trať z palet. Odteď jsme se ocitali v jiném světě. Co člověk doteď viděl jen na internetu, viděl naživo. Nevěřícně jsme civěli na borce, jak skáčou sem a tam, provádí flatové triky a "jen tak se rozehřívají". Pak došlo na vzájemné prohlížení a zkoušení jednokolek. Mě ale 20", resp. 19" moc neberou, takže jsem se jen tak projel a to bylo všechno. Ovšem naše 29" zaznamenaly celkem solidní zájem. Doslova jsem pak padl na prdel, když Jura Knápek začal na 29" dělat takové to ježdění s nohama na vidlici. Prostě totální nechápačka :D
Netrvalo to dlouho a musel jsem poslouchat Zbyňka, jak říká, že se na mě příště vyprdne a vezme si 20", proč mě jen poslechl a vzal si tu velkou, atd. Takže mu nezbylo nic jiného než si půjčovat trialky od ostatních. Ale většinou to stejně dopadalo takhle...


Né, dělám si srandu :D Všichni si tam hopsali a já jsem samozřejmě stál, čučel a říkal, že to prostě není možný. No byl jsem na tom asi tak jako kolemjdoucí...
Když se pak kluci rozskákali, odebrali jsme se před pódium, abychom sledovali trialové vystoupení skupiny Trial Riders v podání Vaška Koláře, Adama Gerži a Miloše Zavadila a hosta Márka Fabiána, který při skoku z pódia dokonce zrušil jednokolku ;-) Skvělá show. Něco málo jsem točil, ale už bylo šero a obraz není moc pěkný. Video by ale mělo být a to přímo od kluků. Už se těším.
Dále jsme pak sledovali večerní program a něco po desáté jsme se pomalu odebrali do tělocvičny, kde jsme měli zařízený nocleh. Samozřejmě jsme neodolali hladkým parketám a dali pár projížděk. Teda vlastně projížděl jsem se jen já. Ostatní zase dělali ty svoje psí kusy :)

Sobota

V noci jsem se pořád budil, neboť na mě nezbyla žíněnka. Takže jsem toho moc nenaspal. Krátce po desáté už jsme byli zase na náměstí a kluci tam opět přestavovali tu jejich trialovou trať. I teď byla totální nechápačka stejně jako v pátek.
Po chvilce se objevil Petr Lindner, kterého jsme doposud znali jen ze stránek Přibližovadla.cz, se svým foťákem. Takže už jsem na trialisty nevejral sám, což mě potěšilo :D
A jelikož Petr vlastní 24" jednokolku, nemohl jsem ho nenechat si vyzkoušet 29". Zpočátku mu to teda moc nešlo, ale pak se urval a ujel dobrých 20 metrů! Všichni, co si naše jednokolky zkoušeli, měli trošku potíže s výškou posedu. Já i Zbyněk jsme totiž vysocí a tak nemáme seříznuté sedlovky. Tím pádem se jednokolky nedají snížit...


A pak přišel šok! Soutěž v trialu, která byla povinná pro VŠECHNY jezdce na jednokolkách, tedy i pro nemehlo, jako jsem já.
Měli jsme projíždět tzv. eliminator, tedy trať, kde jsou překážky rozmístěny od nejllehčí po nejtěžší a kde má každý jezdec jeden pokus a soutěží se o to, kdo se dostane nejdál. Zbyněk mi zabavil jednokolku, neboť disponovala delšími klikami a začal si zkoušet jednotlivé překážky. Takže teď jsem byl bez jednokolky. Teda byla tam ještě ta jeho, ale ta je už od jejího příjezdu do Křídlůvek plná negativní energie a tak se jí straním :) Nakonec mi to ale přece jen nedalo a vzal jsem ji do ruky...

Ne, nejsme zhulení...

Zkusil jsem si vyskočit alespoň jednu paletu. Ti, kdo mě znají, vědí, že v těchto ohledech jsem posera. Takže výskok na paletu se nekonal. Zbyňa si tam hopsal od jedné palety ke druhé. Ale přece jen tu byla jedna uklidňující věc. A sice, že jsem nemohl skončit hůř, než na ndruhém místě. Nikdo jiný kromě nás dvou tam totiž 29" neměl :D
Rozcvička byla u konce a mohlo se začít závodit. Tady se musím předem omluvit, páč si už nepamatuji výsledky ani jména všech jezdců a nerad bych něco spletl. Tudíž se raději nebudu vyjadřovat, abych někomu nekřivdil. Však víme, jak to dopadlo, ne? :) Snad jen se hrdě přiznám, že jsem vypadl hned na první překážce :D

Mé marné pokusy vyskočit paletu








Kluci předváděli nepochopitelné kousky jak na jednokolkách, tak i na trialových kolech. Od skoků po balancování na tak ostré hraně, že ani nohama se na ní snad nedá udržet. Trošku jsem je ale litoval, neboť sluníčko to pralo jako o závod.

Nový český rekord v podobě přejezdu a následném balancování po dobu téměř dvou minut!

Po vyhlášení výsledků jsme se spolu s Petrem odebrali na oběd. Zbyňovi dali chudákovi do česnečky špek a tak měl z obědu prd. Když jsme se vrátili zpět, probíhaly zrovna přípravy na další soutěžení mezi jezdci. Tentokrát už raději bez nás :D
Jednalo se o směsici trialu a flatu. Každý ukazoval co umí a porota pak postupně vylučovala. Na konci zůstli dva jezdci, kteří mezi sebou "bojovali" o první místo. Nevím jak bych to měl popsat, páč jsem celou tu dobu seděl s pusou dokořán a nevnímal okolní svět.
Kolem páté jsme pak šli vyprovodit Petra na nádraží. Díky slavným GPSkám jsme si prošli skoro celé město. Následoval hlavní úkol dne. Najít restauraci, kde se Zbyňa může najíst. Dostali jsme tip a tak jsme vzali jednokolky a vydali se na cestu. Po chvíli jsme narazili na jednu restauraci Ponte di Pietra, kde dělali domácí těstoviny a vůbec na jednu z nejlepších restaurací, ve kterých jsem kdy byl. Pořádně jsme se napráskali a vydali se zpátky na náměstí.
Tam už se balilo. Z původních cca. 17 jezdců jsme zbyli jen čtyři. Chvíli jsme ještě jezdili venku před tělocvičnou a pak už jsme šli spát.
V noci pak kdosi pouštěl rachejtle. Byla to celkem  solidní kánonáda. Asi to byl jakýsi profík. Každopádně se v tom moc dobře nespalo...

 Neděle 

Ráno jsme se pak vydali na nákup zásob a následně hned na nádraží.
Původně jsem v rámci tréninku navrhoval 22 km výlet na vrchol Křemešník, ale z toho nakonec z časových důvodů sešlo. Takže jsme jeli vlakem rovnou z Pelhřimova. Průvodčí mě ušetřila poplatku za jednokolku, páč prý za nějaká polokola nic nechce :) V rychlíku jsem už ale cvakat musel, takže mě to stejně neminulo.
Cestou domů jsme dlabali pistácie a sledovali postupně se měnící krajinu. Po příjezdu do Okříšek jsme v domění, že máme hodinu na přestup zakotvili v té stejné hospůdce jako cestou do Pelhřimova. Dal jsem si pivko a Zbyňa si objednal čočku. Pak se ozval tlampač, že vlak do Znojma odjíždí a že máme ukončit nástup. Hmm, tak Zbyňa letěl zaplatit účet a já jsem valil k vlaku a snažil se ho trošku zpozdit, aby to stihl i Zbyňa. Povedlo se a my mohli pokračovat dál. Škoda toho piva a čočky... Ve Znojmě na nás pak čekala Zbyňova máma s autem. Prostě servis se vším všudy :)
Hned po příjezdu domů jsme zburcovali tu naši bandu a vydali se dělat doprovodný program do Jaroslavic na vyhlášení výsledků závodu Údolím na kole - Ein Tal am Rad.

Holt nabitý víkend.

Chtěl bych poděkovat Petru Lindnerovi za fotky. Určitě se mrkněte na jeho stránky o přibližovadlech.
Kompletní fotogalerii naleznete na této adrese.

Taky bych chtěl poděkovat pořadatelům za umožnění ubytování a za skvělou akci.

Těším se na příští ročník!

středa 12. června 2013

Už zase brzdím!

Netrvalo to dlouho a brzda je zase plně funkční. Zabralo mi to sice větší část dne, ale stálo to za to.
Příčinu problému jsem popisoval minule, takže tu přeskočím a půjdu rovnou k samotnému principu a výrobě.
Je to vlastně to stejné co tam bylo předtím, ale s tím rozdílem, že podložka pro pružinku drží na obou šroubech. Tudíž se nemá kam pohnout. Nikde se nic nešoupe a celkově je celý systém daleko lépe seřizovatelný.

Celé "kouzlo" spočívá v 2 mm plechu, ze kterého jsem vyřízl tento obdélníček. K mému překvapení naprosto přesně široký. Akorát na obě podložky. Řezal jsem od oka :)

To žluté monstrum mi málem utrhlo ruce :) Kdysi jsem s tím řezal tu dlažbu...


Řezáno hlava nehlava a přeci na mm přesně :D





Následovalo odstranění barvy, seříznutí na přesnou délku, měření a načrtávání vzdálenosti jednotlivých děr.





Docela makačka s takovou pilkou. A ještě je to křivý...




Tady už jsem musel řezat hezky ručně, páč jsem té 2,5 kW flexe prostě nevěřil. Má to hrozný točky :D Následovalo vrtání děr. Jelikož stará dobrá Narexka stávkovala, musel jsem použít akučku. Samozřejmě byla vybitá. Ale po chvilce nabíjení ten plech nějak přežvýkala.
Pak přišla nejzdlouhavější část. Musel jsem odebírat materiál všude kde to zavazelo brzdě a taky správně naohýbat, aby rozteče byly správné a aby nikde nic nedrhlo. Vypadalo to asi tak: broušení, namontování, zkouška, demontování, broušení, ohýbání a pořád dokola...
Nakonec jsem se dostal k něčemu takovému.



S tím ohýbáním jsem si taky docela užil...

První kus mi trval asi dvě hodiny. Druhý asi půl hodiny. To protože jsem ten první použil jako šablonu a nemusel už nic zkoušet. Plech je relativně tlustý takže bruska se docela trápila (pilníkem jsem jen srážel hrany, tím bych to dělal celej týden) a podložku jsem musel často chladit ve vodě. Ale podařilo se a takhle to pak vypadalo.




Ta stříbrná přímo bije do očí a navíc jelikož je to obyčejná ocel, brzy by začala rezavět. Tudíž následoval černý nástřik. A hned to bylo lepší :)






Já vím. Každý kus je jiný, ale dohromady to funguje a navíc to skoro ani nejde vidět, takže na to prdím. Nabarvil jsem i šroubky ;-)
Při práci v dílně na mě dohlížela vlaštovka, jedna z početné kolonie, která u nás každé léto bydlí v podnájmu. Párkrát jsem od ní dokonce dostal vynadáno! No jo, neumím brousit potichu :)

Celá sestava


A takhle celá ta sranda vypadá. Musím se tak trochu pochválit, páč jsem nečekal tak dobrý výsledek. Obyčejně totiž když něco vyrábím, tak to sice funguje, ale vypadá to naprosto strašně, což se o tomhle říct nedá :)




Důvod ohýbání - místo pro šroub špalíku.

Brzda funguje naprosto normálně. Nikde se nic nepovoluje a nikde není žádné pnutí. Však jsem se s tím taky sral skoro celej den :D


Jinak jestli si někdo vzpomene, tak před pár týdny (možná to budou už i měsíce) jsem si stěžoval na volné ložisko. V Pelhřimově jsem od Honzy Kunce (Jednokolky.eu) koupil spacery a je pokoj. Jsou to ty černé podložky mezi klikami a ložisky.



A tady je ta vlaštovčí mamina co na mě pořád ječela.


Jinak Pelhřimov zatím nezveřejním. Čekám na fotky.
Jo, a po zkouškovým hodlám pokořit 100 km. Možná i víc ;-)

úterý 11. června 2013

Brzdový systém selhal...

Dnes mi při kolektivním tréninku začala z ničeho nic brzdit pravá čelist brzdy.
Myslel jsem si, že se povolil stavící šroubek, ale po ohledání jsem zjistil, že je zašroubovaný až nadoraz. Čili ve stavícím šroubku problém nebyl. Odvezl jsem tedy mašinu domů a začal pátrat po příčině. K mému zklamání jsem zjistil, že nerezový čtvereček, který slouží jako opora pro pružinu, se zařízl do měkké oceli, ze které jsou vyrobeny navárky. Tím pádem se o kousek pohl, pružina tím ztratila potřebný odpor a čelist brzdy se tedy nevracela. Fotil jsem to, ale není to na té fotce poznat, takže ji sem nedám.
Chvíli jsem si hrál s pilníkem a podařilo se mi to zase rozchodit. Ale po cca dvou hodinách blbnutí na ulici se problém objevil znovu. Chyba je v maličkaté (0,5 - 0,75 mm) mezírce mezi navárkou a hranou čtverečku. Kvůli ní se hrana neopírá o celou plochu navárky, ale jen o roh, který to prostě nevydržel a ošoupal se dokulata.
Zítra mám volno takže se pustím do výroby jiné platformy. Už to mám vymyšlený...snad to bude lepší než doposud.


Jinak se pracuje na reportu z Trial areny. Ano, byli jsme tam a dokonce nejen na čumendu, nýbrž jsme měli tu čest poměřit své síly s elitou. Samozřejmě to berte s rezervou :D :D
Budou fotky i video, ale ne z naší dílny. Měli jsme totiž co dělat, aby to s námi při pohledu na šílenosti prováděné na jednokolkách a trialových kolech neseklo, natož abychom něco točili či fotili :)

neděle 2. června 2013

Cokoliv jen ne čtyřhran!

Tak a je to tady. David si už asi na své dvacce nezajezdí. I přes svařování mu ta klika zase upadla a ještě k tomu tak blbě, že už se to nedá kde chytit. Pokusím se to ještě nějak zachránit, ale nedávám tomu moc velké naděje na úspěch...




Tady už asi pomůže jen McGyver. Na obrázku to sice tak nevypadá, ale je to poněkud složitější situace...
1) osa už nemá takový tvar, který přesně odpovídá vnitřku kliky a už ani nemá tvar kužele, takže klika na ni nejde napasovat.
2) vnitřek jedné kliky je totálně v háji a koupě nových klik by vzhledem ke stavu osy nepomohla.
3) kousek osy se dokonce ulomil, tudíž už nemá požadovanou délku a klika se na ni prostě nenasadí dostatečně. Ale už jen kvůli předchozím dvoum bodům je to jedno...






Ty levné jednokolky prostě stojí za prd. Za prd!

Učíme ty naše sviště...

Jelikož už nás je celkem dost, začali jsme se zabývat nacvičováním sestav. Pro začátek jen zkoušíme co si můžeme dovolit. Taky trochu bojujeme s místem. Holt u nás ho moc není...
Tady je menší ochutnávka 

ODKAZ NA VIDEO