neděle 6. října 2013

Kolik je deset plus třicet?

Čtyřicet? Ba ne. Správná odpověď je litry potu :)
Druhá zátěžovka s krosnou na hrbu dopadla dle očekávání relativně dobře. Nechci to nějak přehánět a tak zátěž přidávám postupně. Naložil jsem si proto "jen" deset kilo a ujel jen 30 polňačkových kilometrů. Stejně už jsem neměl moc času, protože jsem celé dopoledne a část odpoledne strávil přikovaný k počítači kvůli novému videu, které můžete vidět na našich FB stránkách a nebo na TOMTO ODKAZU. Je to záznam ze včerejší akce.
Zpět k věci. Jelikož jsem nachcípanej (musel jsem to chytit od někoho v práci), váhal jsem, zda mám vůbec jet. Ale řekl jsem si, že se s tím svinstvem, co mi dělá v těle bugr, nebudu nijak párat a pěkně tomu zatopím.
Už po prvních kilometrech jsem se hezky rozehřál a jednokolka jela stejně dobře, jako při první zatěžkávací jízdě. Tentokrát už jsem nejel tak pomalu. Rozhodl jsem se oproti první jízdě přitvrdit a vydal se na houpací cestu. Houpací proto, že v suchých obdobích na ní kaluže vystřídají hluboké výmoly a jízda v nich je prostě houpací :) Na kole sranda, na jednokolce taky. Ale s nákladem peklo pro nohy. Nicméně jsem to ustál jen s jediným pádem, což považuji za úspěch.
Otestoval jsem i kopečky. Dolů celkem normálka. Ale u nás ty pravé kopce stejně nejsou. Ještě letos bych se mohl alespoň na víkend vypravit někam na Vysočinu a podrobit so důkladnějším testům. Uvidíme...
Do kopečka se tentokrát jelo celkem dobře. Batoh vám dovolí se víc nahnout dopředu a dupat do pedálů co to jde. Kolo vlivem vyšší hmotnosti drží na zemi jako přibité. Je to sice jen deset kilo navíc, ale na jízdní vlastnosti má značný vliv.
Cestou jsem potkal auto plné lidí, kteří mě zastavili. Vypadalo to, jakoby se za mnou hnali z vesnice, kterou jsem projížděl, jen proto, aby viděli jednokolku zblízka. Ať tak či onak, potěšilo mě to :)
Abych pořád jen nevyzdvihoval klady, zmíním se i o záporech většího nákladu.
Jak už jsem psal, uši batohu vyvýjejí velký tlak na oblast ramen a ta pak následně pobolívají. Dnes jsem zjistil, že po delší době takto začne bolet i za krkem. Dál je jízda s neodvětrávanými zády jako pobyt v peci. Bederní a hrudní popruh, spojující kšandy a zvyšující stabilitu nákladu, také funguje jako jakési nechtěné topení a ve výsledku se v tom člověk potí jako prase, protože narozdíl od kola ho tady žádný vítr neofukuje. Tedy za předpokladu, že nejedete ve větrném počasí.
Zadek ani při třicetikilometrovém výšlapu (2,5 hodiny) netrpěl.
To by zatím z mých postřehů bylo vše. Budu dál přidávat jak na kilech, tak na kilometrech. Musím postupovat pomalu a opatrně. Při takovýchto dávkách (60+) je to celkem zátěž pro kolena a já bych si je nerad poranil. Při stodvacítce to byl pro kolena přímo masakr. Čím kratší kliky, tím větší zátěž pro kolena. Jedno jestli kopec nebo rovina. Na druhou stranu s delšími klikami trpí vnitřní strany stehen, které se o sebe odírají a následně je z toho velký problém. Ty 125ky jsou takový kompromis. Nohy se neodírají, kolena bolí míň a stroj si pořád zachovává slušnou sílu...

Žádné komentáře:

Okomentovat