středa 4. prosince 2013

Ultimate wheel jako součást tréninku

Letos v létě jsem si pořídil takovou malou modrou ptákovinu. Chtěl jsem si to jen vyzkoušet, páč jsem věřil, že s tím bude sranda. Během učení to ale moc velká sranda nebyla...
Po pár dnech jsem zvládal ujet nějaké ty metry a to bylo asi tak všechno. Opět jsem se naplno začal věnovat jednokolce, neboť se blížil den, kdy jsem měl překonat hranici 120ti kilometrů. Ultimate jsem vytáhl jen občas.
V poslední době na něm zase začínám jezdit, protože, jak jsem zjistil, je to skvělý trénink vytrvalosti. Stačí ujet pár desítek metrů a hned cítím, jak stehna dostávají zabrat, což budou muset během megacesty snášet každičký den. Už jsem přišel na to, jak kolu zabránit ve všemožném zmítání do stran. Už to dokážu celkem rychle rozšlapat a světe div se, i na ultimatu se dá hodit pořádná tlama! Tenhle způsob doplňujícího tréninku má tu výhodu, že není prostorově ani časově náročný. Nepotřebujete kopce, protože už samotná jízda je dřina.
Učím se pár vychytávek, jako je například "nasedání" bez použití rukou (80% úspěšnost), offroad jízda a přejíždění malých překážek (klacky a podobné věci).
Úplně bohatě mi stačí hodinka tréninku na tomto kole, ukovaném v hlubinách pekelných, a jsem totálně vyřízený.
Možná se ještě letos dočkáte nějakého krátkého videa...

V klasickém tréninku samozřejmě pokračuji a pomalu přidávám plyn. V týdnu rychlá terénní etapa na kole (jen ubohých 16 km, ale na víc nemám moc času) a o víkendu jednokolka (40 - 60 km v téměř plné polní, chybí mi jen spacák, který momentálně vybírám) Ale dny se zkracují a, jak už jsem několikrát psal, jízda na uni ve tmě je na houby. Nevím co se se mnou děje, ale dokonce i chladné počasí mi při jízdě začíná vadit. Dřív to nebyl žádný problém, naopak mě to bavilo ještě víc, než za parných letních dnů. Uvidím, co to udělá, až přitáhnou mrazy a sníh.
Co se řídítek týče, měním svůj pochybovačný názor. Jsou skvělá! Během jízdy skutečně pomáhají, jak v terénu, tak především na rovném povrchu. Nevím jak, ale pokaždé, když už si myslím, že půjdu k zemi, tak za ně prostě nějak zatáhnu a kolka se srovná. Ještě se mi s nimi nepovedlo říznout o zem a doufám, že ani nepovede. O řídítka strach nemám, ale sedlo by to, vzhledem k mým vysoce odborným úpravám, nemuselo vydržet...

Žádné komentáře:

Okomentovat