pondělí 11. května 2015

Kterak jsem se dal na dráhu detektiva

Při posledním výletu mi to praskání kdesi dole u kola tak moc lezlo na nervy, že možná jen proto jsem těch 193 km ujel, neboť jsem chtěl té megeře dát co proto, aby furt neremcala. Hned v neděli jsem se rozhodl jednou provždy skoncovat s tímto život zkracujícím pazvukem a tak jsem se pustil do rozebírání. Bylo nádherné počasí s trochou toho větru a já, místo toho, abych proháněl mašinu po asfaltu, jsem se hrabal mezi klikami, pedály, vrstvami vazelíny a po každém neúspěchu jsem si jen povzdechl a zkoušel to dál odjinud.


Vyzkoušel jsem snad všechno. Věděl jsem, že problém je někde uprostřed. Takže jsem to zpočátku přisoudil již tradičně nedostatku vazelíny mezi ISIS osou a klikami. Tomu bych se nedivil, jenže to bych týden předtím nesměl přímo do těchto míst pumpovat tak ohromné množství, že by to stačilo pro tank na týden. Ale přece jen jsem to rozdělal, vyčistil, namazal (opravdu pořádně), složil, přebytky setřel hadříkem a... furt stejný. Tak jsem usoudil, že jsou moc dlouhé spacery (podložky vymezující rozteč mezi klikami a ložisky), neboť kliky šly podezřele dobře dolů. A tak jsem je zkrátil. Kliky teď držely jako přibité, ale ten zvuk a citelné vibrace to neodstranilo.
Takže jsem usoudil, že bude nejspíš vymačkané osazení na klikách. A tak jsem je vyměnil. Místo KH Moment 125/150 mm jsem nasadil Qu-Ax 100 mm a jal se to vyzkoušet. Sice jsem si užil spoustu legrace s kraťounkými klikami, ale problém stále existoval a já už jsem si představoval, jak se mi tam nahoře někdo strašlivě chechtá. Takže kliky dolů. Tuhle práci nesnáším. Je to zdlouhavé a na pytel. Nasadil jsem originální Nimbus Venture 125 mm, ale bylo to snad ještě horší. Takže klikami to taky není.
Ještě jsem zkoušel vyčistit závity pedálů, ale vůbec ničemu to nepomohlo. Takže jsem to zase celé rozdělal a napral vazelínu kam se vešla. Mezi ložiska a misky, mezi spacery, prostě všude. A ono furt NIC! Už jsem si začínal zoufat a dokonce jsem jednokolce vyhrožoval, že jestli s tím nepřestane, vyměním ji. Ikdyž, možná to nebrala jako výhružku, páč je to právě technika, co mými dávkami kilometrů nejvíc trpí... :)
To byla neděle. Vzdal jsem to a šel se odreagovat k počítači, kde jsem do noci sváděl tankové bitvy. Moc jsem se neodreagoval, páč mi tam jenom nadávali, že to prej neumím a že jsem „noob”. Nakonec jsem napsal přímo do Nimbusu, že jsem zoufalý a nevím si s tím rady, ať mi poradí, páč jsou to přece oni, kdo to vymyslel a vyrábí.
Dnes mi přišla odpověď od nějakého Rogera, že prý je jim to líto, ale že kompozitní náboje (ze dvou a více různých materiálů, v tomto případě ocelová osa a duralové tělo náboje) se spojují lisováním a prostě čas od času vržou. Že prý jestli je tam nějaká vůle, mám to zkusit reklamovat. Tůdle nůdle! Posílat to někam do Německa a čekat měsíc, ne-li víc na vyjádření se k reklamaci? Teď když je sezona v plném proudu? Ani náhodou!
Ovšem rada to přece jen byla. To slůvko kompozit. Už v neděli večer jsem se díval na eshopu na fotky toho náboje, kde je bez ložisek. A tam to šlo krásně vidět. Napadla mě tedy jedna kulišárna.
Dnes hned po práci, kde jsem si jen tak mimochodem půl hodiny před padla krásně uřízl polštářek na prostředníčku pravé ruky, jsem to celé zase rozebral, vypůjčil si stahovák a sundal ložisko. Jen jedno, páč ke druhému jsem se kvůli kotouči nedostal. A abych mohl sundat kotouč, musím sundat ložisko. Zapeklitá to věc. Naštěstí nebylo potřeba. Vzal jsem ložiskový olej a nakapal přímo na přechod náboj - osa. Nechal to chvíli pracovat, nakapal znova a furt dokola. Asi po hodině jsem to složil a šel to vyzkoušet. A ono to funguje! Nic nepraská, do nohou nepřecházejí žádné vibrace. Takže už vím kde je jádro problému. Pokud bude stačit jen občas máznout, tak se jim na reklamaci vyprdnu. Ale jestli se to časem nějak vymele, tak se k tomu zřejmě uchýlím. A nebo koupím toho Schlumpfa :)
Příběh ale ještě nekončí. Jak jsem tak v neděli operoval s vazelínou a dneska s olejem, zaprasil jsem od toho kotouč. No a tak jsem vlastně jeden problém vyřešil, ale druhý způsobil - nebrzdí mi to. Takže jsem to zkoušel nejdřív chemicky acetonem. Mírné zlepšení. Následovala lázeň destiček. Zase o kousek lepší. Nakonec jsem to zkoušel mechanicky obrousit z kotouče šmirglem. Zas o píď lepší. Ale furt to není ono. Budu to muset holt nějak vyjezdit. Až bude blato, dám si tak 50 km a ono se to ošoupe. No není to jednokolkování jedna radost? Možná, že až se večer budu dívat do zrcadla, najdu si na hlavě první šedivé vlasy :)
Mezi osou a nábojem je prostě nějaká mikrovůle, která při vyšším zatížení povolí a celá sestava se o kousíček pohne (řádově v setinách či možná i tisícinách mm), ale jelikož jsou hliníkové slitiny relativně křehké, vedou dobře vibrace, tedy i zvuk. No a tak celá klika funguje vlastně jako takový zesilovač toho odskoku a proto jde v noze cítit. Rám pak zase funguje jako zesilovač zvuku, neboť duralové rámy moc rády vedou nechutné zvuky až k uchu jezdce. Tolik teorie. Kašlu na to, už jsem se nad tím napřemýšlel dost. 
Jinak když už jsem to měl rozdělané, trošku jsem doladil nosiče a konečně jsem přidal ochranu laku před šoupáním. Taky to odstranilo vrzavé zvuky, které nosiče vydávaly, když nebyly zatížené.

A na závěr jedna otázka. Proč se mi tohle děje zrovna v tu dobu, kdy potřebuju mít jednokolku ve 100% stavu? Kdyby to bylo minulý nebo příští týden, tolik by mě to nepálilo...
No protože mě zase někdo zkouší. A já mu na to co? Já mu na to PÍÍÍÍÍP!

Žádné komentáře:

Okomentovat