 |
| Viktor a Tatiana z Ruska |
 |
| Jeff z Austrálie a Žeňa s Kristýnou z Ruska |
Rozhodl jsem se pro návštěvu Dettifossu. Je to sice atrakce tak jak všechno tady, ale kurnik nejmohutnější vodopád Evropy, to bych rád viděl. Je to 24 km tam a 24 nazpátek. To je celej den. Tady v tý polopoušti je to zajímavý. Nic tu neteče, skoro nic neroste a dokonce ani skoro nic nejezdí. A přece je tu krásně. Okolo hory, jasný den a prázdná silnice. U vodopádu je parkoviště. A plný aut. K vyhlídce je to kilometr pěšky. To teda čumím. Taková štreka a oni ti autoturisti jdou tam a dokonce i nazpátek. Ovšem pobyt u té masy vody, padající do propasti, jim trvá max pět minut. Všechno vyfotí a jdou zpátky. Já si hezky sedám na kamen a obdivuju ten úkaz. Všichni na mě hledí. Nevím proč. Jednokolka zůstala na parkovišti. Možná proto, že na sobě nemám žádnou severskou značku, nebo protože jsem tu nafotil jen pět fotek a žádný selfie. Nepozdraví, hledí do neznáma. No fuj, rychle pryč. Každý ráno se budím s dobrou náladou. Ale večer jsem vždycky takovej nakrknutej. Už vím proč. Oni mě tím vždycky nakazí. Nacházím odlehlé místo, ale nemám vodu a není tu žádná řeka. Za kopcem vidím sníh. Super, jdeme si hrát na Robinsona. Beru všechno, do čeho můžu dát vodu a vyrážím rovnou za nosem. Jenže tady ty vzdálenosti hrozně zkresluje fakt, že na Islandu není znečištění vzduchu. Nakonec jsem k té bílé hromádce šel hodinu. Využil jsem sníh i ke spáchání osobní hygieny. Taky úža zážitek. Myslel jsem, že mi upadnou chodidla a... no, zkrátka všechny části mého těla. Zpátky jdu dvě hodiny, to protože jsem jednokolku i s věcma schoval tak důkladně. Stavím stan, vařím horu špaget s rybou a krásně se mi spí. Další den je opět jasný. Dokonce jedu v tričku. Ovšem dopoledne začne foukat vítr, teplota padá volným pádem a do obchodu se hrabu po štěrkové cestě. Osm kilometrů. Naráz, páč bych se na tom už asi nerozjel. Jaké zděšení, když se z obchodu vyklube obchůdek pro turisty s jednohubkama. A další obchod je až v Egilsstadiru. To je 122 kilometrů! Jedu už přes sto pustinou a ještě dalších sto a něco? Nic tu není, trénovali tu první astronauti z programu Apollo. Páč krajina je jak na Měsíci. A já se tím hrabu na šestatřicítce. Těch osm kiláků nazpátek proti větru ještě dávám, ale na hlavní fouká boční a to je konec. Jdu ještě 4 a pak to vzdávám. Chci počkat na menší provoz a tak rozbaluju spacák, jím poslední sušenku a čekám. Počasí se ale zhoršuje a tak zmrzlej stavím stan. Počkám do rána. Jako zázrakem se budím brzo (vybitej mobil už nepoužívám jako budík), žádnej provoz, ale do čert nechtěl, prší. A je mlha jako prase. Nemůžu ale čekat další den. Dochází mi jídlo, baterky, síly no prostě úplně všechno! A tak kolem jedenácté lezu ven, kurnik to je kosa, a balím jak nejrychleji umím. I přes to mám na konci nakládacího procesu prsty zmrzlý tak, že je vůbec necítím. Začíná padat sníh s deštěm, vítr fučí a já začínám mít obavy o své zdraví. Nejsem schopnej zmáčknout ani čudlík na kameře. A tak do toho kopce jdu jak nejrychleji umím, protřepávám prsty jak to jde, dýchám na ně, mnu si je. Nepomáhá to. Nahoře se mi daří nasednout a tak šlapu jak o život. Pryč odsud! A za chvilku mě prsty začnou štípat. To je dobře, to je super! A vzpomínám si na to co jsem slyšel na lodi. Devadesát km od Egilsstadiru tímhle směrem je to do kopce, což znamená, že budu jenom klesat! A tak sázím všechno na jedu kartu. Vařím expediční jídlo, dárek od kolegy cestovatele z Nizozemí, a peru to dál. Na padesátým km musím lepit. Už zase! Přichází paní s její fešnou dcérou a chtějí fotku. Rusoameričanky, zajímavý. To je jasný. Ujedu pár metrů a zjišťuju, že jsem plášť špatně nasadil. Tak znova foukat. Na sedmdesátým vařím znova. Pytel rýže. A šlapu dál. Ke konci je kopec jako prase. Ale nakonec vidím město a mířím rovnou do obchodu. Právě zavřeli. Hmm, tak zítra. Balím to za městem, vařím další špagety, páč nic jinyho nemám a těším se, jak si zítra nacpu nácka.RRáno dělám nákup. Velkej, páč jsem včera dokončil cestu kolem Islandu! Kupuju zmrzlinu a tunu té kakaové srágory a banány a sušenky... a jdu slavit. Sedím v kempu, cpu se zmrzlinou, voňavej a šťastnej. Mám pár dnů volno, pak přejdu hory, vezmu další kemp a 14. tradá do Dánska! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat