středa 20. července 2016

Tomáš je v ráji

Cesta trajektem proběhla v pohodě. Kamioňačka, sakryš teď mi to jméno vypadlo, mi koupila kafe a kecali jsme skoro celou dobu...Göteborg. Velký město. Nechceš sem, ale nic nezmůžeš. Nedá se zajít za kapitánem, zda by tě nevyhodil o pět km dřív. Mají tu skvěle zařízený cyklostezky. A nejen ve městech. Smekám, to jsem věru nečekal. Pobřeží je hodně větrný. Na tom mostě uprostřed města to se mnou pěkně hází, ale že jedu s týpkem z Polska a nechci vypadat jako měchuřina, držím se v sedle zuby nehty. Ještě že je kvůli lodím tak vysokej. Tam nahoře fouká o dost víc. Jelikož jsem přesvědčen o tom, že to, co se říká o skandinávských komárech, je stejná pravda, jako liduprázdná krajina na Islandu, spím první noc pod širákem. Asi tři hodiny, víc to nešlo. Jinak by mě ty bestie sežraly síťka nesíťka. Takže komáři tu jsou, dobrá.  Je teplo, devatenáct stupňů! Musím jezdit s přídavnou nádrží. Vezu tři a půl litru. Krajina je hodně podobná té naší. Taková malá Vysočina. Jenom s jinýma barákama a bez řepky. Na polích obilí, na loukách čerstvé seno. Ó, to je vůně :) A krávy. Lesy voní vánočním stromečkem a jsou v nich spousty malin, borůvek, jahod a sem tam se najde i rybíz. Mezi stromy to kypí životem. Velcí brouci ti lezou po nohách, mravenci z tam toho dvoumetrovýho mraveniště se ti dobývají do batohu. Neodolám a druhou noc spím rovněž venku. Ani muška. No, už třetí přejetej had. Dobře, odteď stavím stan.


Po práci

Výrazně se otepluje. Mají tu málo řek. Není kde prat a na koupání to už vůbec není. Po dlouhé době teda zase vytahuju deodorant a jdu do obchodu. Ryby, ryby, ryby! Sušený, uzený, mražený, syrový, naložený... Koštuju zavináče. Snad nebude taky sladkej jak na Islandu. No jasně že je! Ale je naloženej v rybízovým sirupu. Zajímavá chuť. Fakt zajímavá. Mašina se mi rozpadá před očima. Kliky už vržou obě, brzda nebrzdí a zase jsem bez vzduchu. To asi ta větvička, na kterou jsem ráno najel a která se toho kola nechtěla pustit. Nějakej trn. Takže velkej servis. V tom parnu stejně nic jinýho dělat nemůžu. Za hodinku je z té krasavice zase žihadlo. Když už je řeč o žihadlech, Švédi tu často jezdí v amerických veteránech. To j káry! Jak nemám rád auta, tak nad těmahle žasnu. Dávám palec nahoru  . Řeka. Konečně. Je nějaká kalná, ale rozhodně čistší než já nebo moje zkvašený fusakle. Ježiš no to je labůžo! A u břehu posezení. Vydatnej oběd a dezert v podobě sušenek a marmelády. Jo, sbohem kakaová pomazánko, marmelády jsou cool! Sluníčko pomalu zapadá, dole šumí řeka, na protějším břehu si spokojeně hoví krávy a já tu, s rozcuchanými vlasy, píšu tyhle slova, křoupu sušenky a je mi fajn. Tablet řve, že potřebuje nabít, ale má smůlu. Není kde. A ještě jednu si dám :)

Žádné komentáře:

Okomentovat