„Plán” je takový, že vlastně vůbec žádný není. Rád měním průběh trasy na poslední chvíli a nebo se prostě jen nechávám vést cestou. Samozřejmě je potřeba plánovat alespoň minimálně, aby člověk neskončil třeba na dálnici, ale to je tak asi všechno, co k trase můžu uvést.
Původně jsem chtěl onu šestašedesátou a půltou rovnoběžku překročit v Norsku. V posledních týdnech si ale pohrávám s jinou myšlenkou. Ať už to dopadne jak chce, do Norska se určitě chci podívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat